Vegetarián v Koreji
Napsal sorbox Pátek, 19 Červen 2009 10:09
Pomalu se mi pracovní dny scvrkávají do jednolitých šmouh a přestávám vnímat plynutí času. Mám pocit, jako bych tady byl snad už celý rok. Opravdu se těším domů na pořádné jídlo od maminky, protože tady z těch jejich blafů asi dlouho nepřežiju. Můj metabolismus si pomalu zvyká na sušenkovou dietu, hotelová kuchařka zase na moje požadavky bezmasé pizzy. Kukuřici nevedou, hrášek taky ne. Zbývají žampióny, cibule a sýr.
Kimči alá číňan
Napsal sorbox Pátek, 19 Červen 2009 10:04
Z pracovního hlediska je to pořád to stejné. Desetkrát vysvětluji různým lidem co po nich potřebuji, desetkrát mi to slíbí, a desetrkát dostanu kulové. Ono po měsíci ve fabrice si už na ten jejich pracovní rytmus začínám pomalu zvykat. Jediný férový člověk, kterému se tady dá věřit je šéf IT oddělení, ten když něco slíbí, tak vždycky udělá pro to maximum a pak se mě ještě několikrát zeptá, jestli je to v pořádku.
Jak to funguje...
Napsal sorbox Pátek, 05 Červen 2009 10:51
...funguje to tady jinak, ale přesto zajímavě. První věc, která mně překvapila nebyla vlastně věc, ale postoj 
. Vlezl jsem na ve fabrice na pánské toalety a u pisoáru stal týpek. Přitom vykonával potřebu a současně si čistil kartáčkem zuby. Ono, na zuby tady jsou docela háklivi, zuby si tu čistí snad po každém jídle. Další zajímavosti je korejský vozový park. De facto je složen ze tří značek. Hyundai, Kia a Samsung. evropě je Samsung znám jako výrobce pamětí a klávesnice. Zde však vyrábí auta, klimatizace, notebooky... no prostě skoro vše. Auta, která zde jezdí z 99% zastupují jednu z těchto barev: "bílá, černá, stříbrná a perleťová." Ostatní barvy se občas vyskytnou, ale je to spíše dílo náhody. Malé auta taky jaksi nejsou v modě, a proto dominují dlouhé prostorné sedany, velká MPVčka. Taxikáři většinou jezdí na LPG, protože je o 2/3 levnější než benzín. Ulice široké skrz celé město i fabriku. Mít takovéto čtyřproudovky v třineckém "werku", tak by ten werk hned měl lepší úroveň.
Šup do práce
Napsal sorbox Pátek, 29 Květen 2009 14:00
První den ve fabrice nás nečeká školení, jak by se mohlo z evropského hlediska zdát, ale je tu oprávněný předpoklad, že jsme přišli pracovat. Pracovat alespoň 12 hodin denně a nejlépe 6 dní týdně. Šoupli nás na nějaké IT oddělení do serverovny a přilehlé "open space" kanceláře. Přišel první pán a ukázal nám ať se posadíme. Tož jo, proč by ne. Pak si zavolal jiného pána, který vypada jak Hiro Nakamura ze seriálu Hrdninové (Heroes). Hiro přibehl, představil se (jméno mi uteklo) a podal nám ruku, což se v Koreji nedělá, takže to musel pochytit někde v zahraničí. Nuže začaly rozpravy a Hiro nám uvolnil své místo v kanclu, takže máme odkud operativně fungovat. Pořád vysvětlujeme, že jsme MathModel Supervisors, a že kde mají tu mašinu co máme rozjet. Po několika minutách vášnivých debat se ukazuje, že to železo (server) je ještě v krabici v rohu serverovny a nikdo nemá páru co s ním. Tři korejští mušketýři mezi sebou diskutují a nakonec udělá Hiro místo v racku a prý, že si to tam můžem dát.